Vápník

Vápník je strukturální složkou střední lamely buněčné stěny rostlin, kde plní cementující funkci jako vápenatý pektát. Chrání buněčnou membránu před poškozením a brání úniku vnitrobuněčných látek, čímž zachovává její integritu.

Působí jako druhý posel při fungování některých hormonů a reakcích na podněty z prostředí. Na jedné straně reguluje enzymaticky rostlinné hormony, ovlivňuje klíčení, růst a stárnutí. Na druhé straně i malé změny koncentrace Ca²⁺ mohou aktivovat adaptační mechanismy při změnách pH, světla, teploty a dalších faktorů.

Vápník je také klíčový pro regeneraci zasolených půd – nahrazením sodíkových iontů vápníkem dochází k flokulaci jílovitých částic, což zlepšuje strukturu a kvalitu půdy.

ABSORPCE

Vápník je přirozeně absorbován hlavně kořeny ve formě iontu Ca²⁺, ale může být přijímán i listy.
Ve většině půd je vápníku dostatek, ale může chybět v kyselých půdách s častými dešti – tam je potřeba dodávat karbonáty pro zvýšení pH.

NEDOSTATKY

Vápník není pohyblivý prvek, a rostlina jej přijímá díky transpiraci. Jakýkoli faktor, který zpomaluje transpiraci (např. vysoká vlhkost nebo extrémní teploty), může způsobit nedostatek vápníku, i když je v půdě dostatek.

Zvýšená salinita půdy může také způsobit nedostatek Ca²⁺, protože snižuje příjem vody.

První příznaky nedostatku se objevují v částech rostlin s nízkou transpirací – tedy v mladých listech a plodech. Listy bývají chlorotické, zkroucené a pokroucené. Zpomaluje se růst kořenů a na plodech se objevují problémy jako clareta či creasing u citrusů, praskání plodů, hniloba konce rajčete (blossom end rot). Nedostatek vápníku také brání klíčení pylu a růstu pylové láčky.