Hořčík

Koncentrace hořčíku v rostlinných pletivech bývají vysoké. Tato hojnost svědčí o jeho mnoha funkcích, zejména jako aktivátoru enzymatických reakcí, například RNA polymerázy, která je zodpovědná za přepis genetické informace. Největší význam hořčíku však spočívá v tom, že tvoří kovové jádro molekuly chlorofylu – pigmentu nezbytného pro fotosyntézu a zelené zbarvení rostlin. Hořčík je proto zásadní pro energetický metabolismus rostliny.

Podílí se na biosyntéze bílkovin, tvorbě některých hormonů, procesech opylení a asimilaci dusíku, fosforu a dalších živin. V plodinách s optimální hladinou hořčíku podporuje větší velikost plodů a zvyšuje odolnost vůči nízkým teplotám.

ABSORPCE

Hořčík obvykle nebývá limitujícím prvkem, kromě velmi kyselých nebo písčitých půd. Rostliny jej přijímají ve formě iontu Mg²⁺, převážně kořenovým systémem, i když je možná i listová absorpce – ta je však v přírodních podmínkách méně častá.

NEDOSTATKY

Nedostatek hořčíku se často vyskytuje v kyselých, písčitých půdách a oblastech s vyššími srážkami. Může být způsoben i nadbytkem Ca²⁺, K⁺ nebo Na⁺ v půdě.

Hořčík je v rostlinách pohyblivý, proto se první příznaky jeho nedostatku objevují na starších listech – ty žloutnou, přičemž žilnatina zůstává zelená (internevrální chloróza). U některých rostlin po vymizení chlorofylu vznikají další pigmenty.