Fosfor

Fosfor je nezbytnou součástí genetického materiálu, protože má strukturální roli ve fosfodiesterových vazbách přítomných v nukleových kyselinách DNA a RNA. Proto je P obzvlášť důležitý v obdobích, kdy dochází k intenzivnímu dělení buněk v rostlině, protože při každém dělení se genetický materiál zdvojuje.

Fosfor hraje klíčovou roli v energetickém metabolismu, fotosyntéze a dýchání, protože tvoří vysoce energetické anhydridové vazby v molekulách ATP a ADP.

Je také zásadní součástí fosfolipidů, které jsou nezbytné pro aktivaci enzymů a strukturu buněčných membrán.

ABSORPCE

Fosfor může být přijímán kořeny i listy, přičemž kořenová absorpce je v přírodě nejběžnější. P je nejlépe absorbován ve formě H₂PO₄⁻ v půdách s pH pod 7 a jako HPO₄²⁻ v zásaditých půdách s pH nad 7.

Mykorhizy, symbiotické spojení mezi půdními houbami a kořeny rostlin, usnadňují příjem fosforu z půdy.

Při nedostatku fosforu jej rostlina přesouvá mezi orgány, přičemž se hromadí ve květech, vyvíjejících se semenech a mladých listech. Proto se první příznaky objevují na starších listech – ty získávají tmavohnědou až černou barvu nebo fialový nádech na spodní straně, postupně tmavne celý list. S postupujícím nedostatkem P dochází k výraznému zpomalení růstu rostliny.

NADBYTEK

Na rozdíl od dusíku nadbytek fosforu způsobuje nadměrný rozvoj kořenového systému na úkor nadzemní části, což vede k nízkému poměru mezi nadzemní a kořenovou částí.