Síra
Síra je součástí struktury důležitých aminokyselin, jako jsou cystein a methionin, a hraje tak klíčovou roli při tvorbě bílkovin. Kromě toho se podílí na prostorovém uspořádání proteinů prostřednictvím disulfidických můstků (S–S), které vznikají mezi aminokyselinami.
Cystein se nachází v glutathionu, jenž tvoří základ fytoquelatin – proteinů schopných vázat těžké kovy, jako je kadmium, a tím chránit rostlinu před jejich toxicitou. Glutathion je rovněž důležitý v obraně proti patogenům.
Síra je také strukturální složkou thiaminu (vitamin B1), nezbytného pro činnost koenzymů, které katalyzují oxidaci kyseliny pyrohroznové v dýchacím cyklu.
ABSORPCE
Síra je přijímána kořeny i listy ve formě anorganického iontu SO₄²⁻. Po vstřebání je redukována a začleněna do organických sloučenin, které jsou následně mineralizovány půdními mikroorganismy.
Může být také absorbována průduchy ve formě oxidu siřičitého (SO₂), což je znečišťující látka vznikající spalováním uhlí, dřeva a ropy. SO₂ v buňkách reaguje s vodou za vzniku bisulfitu (HSO₃⁻), který vytěsňuje hořčík z chlorofylu a tím omezuje fotosyntézu.
NEDOSTATKY
Nedostatek síry není běžný, protože se ve většině půd vyskytuje v dostatečném množství. Pokud však dojde k deficitu, rostliny rostou pomaleji a stávají se křehkými a lámavými. Nedostatek síry se může zaměnit s nedostatkem dusíku, protože způsobuje rozšířenou chlorózu listů. Na rozdíl od dusíku se však příznaky u síry objevují nejdříve na mladých listech, protože síra je v rostlinách nepohyblivá.
HNOJIVA


